Čtvrtý ročník 2010

O víkendu 18.-20.6. se v Náměšti uskutečnil už 4. ročník přehlídky krásného a kvalitního umění, ale i krásných zážitků a výjimečných setkání.

Celkem letos do Náměště na festival křesťanské kultury zavítalo 280 účinkujících. Bohatý program se odehrával hned na 4 místech.

Začínalo se v pátek v 17. hodin v kostele sv. Jana Křtitele. Po slavnostním zahájení se uskutečnilo vystoupení pěveckého sboru Vysočina z Moravských Budějovic, který doprovodil mši svatou. Od 18 hodin probíhal recitál Ondry Herzána z Třebíče a Vladimíra Langera ze Znojma už v sokolovně, kam pořadatelé přesunuli páteční zahradní účinkující. Volba to byla jistě dobrá, byť fyzicky náročná. Od 19 hodin, když začalo vystoupení skupiny MRRK ze Zlína již venku celkem slušně pršelo. Závěr dne a opravdový vrchol festivalu obstarala skupina Oboroh. Tato legenda křesťanského folk-rocku (dá-li se jejich bravurní hudební interpretace jakéhokoli žánru někam zařadit ) nenechala v klidu nikoho v zaplněném sále. Kvalitní texty a hudba v podání této skupiny jsou zárukou hodnotného zážitku a kdo si jej nenechal ujít, tak jistě nelitoval. Končilo se dlouho po půlnoci.

V sobotu ráno ještě počasí nevěstilo nic dobrého a tak program začínal opět v sokolovně. Skupina Žalozpěv přijela z Níhova se směsí folku a country a dokázala, že také na Vysočině není o kvalitní křesťanské skupiny nouze. Schola SCHOK ze Šitbořic jakožto tradiční účastník přivezl změnu ve formě několika kytar, vícehlasých sborů, bonga a dalších doprovodných nástrojů, takže hudba byla najednou pestřejší. Vyšlápli si i na známější a populární skladby a zvládli je skvěle.

Následovalo vystoupení Aleše Marka, který ač s hendikepem spastického onemocnění předvedl krásnou hudbu s doprovodem kláves, na které sám hrál a houslí, na které hrála jeho sedmiletá dcera. Předvedl tvorbu vlastní i převzatou.

Další scholou, která se představila byla ROSA z Rokytnice nad Rokytnou. Dvacítka hlasů doprovázená varhanami, kytarou a kouzelnou bedýnkou zvanou „kachon“ (cajon), zaplnila sál písněmi známými i méně známými a líbila se jako vždy opravdu všem.

Polední zklidnění přineslo vystoupení spisovatelky Hany Piknerové. Ta za doprovodu své kamarádky s kytarou povídala o svém životě, hledání cesty a nalézání řešení různých životních situací. Sklidila uznání nejen za své vystoupení, ale také za svou dosavadní literární tvorbu, ze které bylo možno si něco málo zakoupit.

Odpoledne se již začalo počasí lepšit a tak se připravoval program v přírodním areálu. Nicméně ještě dvě vystoupení proběhla v sokolovně a jedno v kostele. Nejdříve to byly třebíčské „Útržky nebeských not“, které byly vlastně útržky z různých dalších souborů, jež na festivalu účinkovaly. Čistý folk pod vedením Petra Žamberského si ale posluchače lehce našel.

Ostrý zvrat nastal při posledním vystoupení v soklovně – rocková Šatlava! Aktéři i přes svůj nízký věkový průměr předvedli špičkový rock a za rok budou jistě tahákem pro mladé na tradiční delší taneční večer. Letos tedy jen ochutnávka a příští rok se těšíme!

Následovalo v kostele vystoupení projektu Harmonia Laudes, které v sobě ukrývá spojení klasické hudby, rocku, jazzu a spirituálu. Aneb jak řekl Karel Tomek – od každého žánru jsme vzali to nejlepší a spojili v jeden celek. Tento projekt asi na třebíčsku nyní nemá konkurenci (ve vší úctě ke všem ostatním). Přišli si ho také poslechnout všichni hudebníci, kteří byli v té době (ještě, nebo už) v Náměšti a takto se vyjadřovali o „konkurenci“.

Další program už zůstal v sousední zahradě. Poněvadž se muselo veškeré technické zázemí převézt, tak došlo k určité prodlevě. Program vystupujících se tak musel vzhledem k posunu i počasí o něco krátit. Kutnohorský Vokativ sice ještě doplatil na přestavění zvukařských aparatur, ale sám osobně nezklamal. Také Poločas z Tvarožné přivezl melodický folk-rock s výraznou basou, flétnou a country motivy v aranžmá. Blabovy stromy z Litomyšle byly dalším milým překvapením festivalu. Nechyběl hudební nápad, zajímavé motivy a hlavně silné texty oslovující lidi všech generací a víry ( i nevíry). Navíc byli hráči veselá kopa, takže se postarali o rozproudění diváků, kteří vyhledávali pohyb čím dál více. Po této skupině přišly na řadu Angles (úhly), kteří představili písně jak ze své desky „Odkud jdeš a kam“, tak úplně nové kusy. Pavel Malík si sice stěžoval na odposlechy, ale ven to znělo nádherně. Končilo se se skupinou C.N.S. ze Sušice, která utrpěla za poslední rok několik změn ve složení a je tedy stále na půli cestě. Přítomná mládež ale využila jejich řízné kytary a v tanečním tempu jsme se přesunuli k závěru dne.

Nedělní program už byl jen v kostele. Doprovod mše svaté od 9:00 obstaral místní vokálně-instrumentální soubor JA.S. za pomoci zbývajících účastníků, jak už praví tradice. Pokračoval soubor Fénix z Třebíče, který přivezl nejen spirituály vlastní i převzaté, ale také folkové písně a balady. Celý festival zakončila skupina Soumrak ze Zbraslavi, která jako jediná přivezla „dechovou sekci“ v podobě trubky a tuby. Tuto skupinu řídí Luděk Strašák, který také celý festival moderoval. A jako vždy ho moderoval skvěle!

Nejen hudbou však byl festival naplněn. V budově fary se konala výstava liturgických předmětů, knih, ornátů, dřevořezeb pana Františka Věžníka a fotografií RNDr. Ivana Kozlíka. Asi padesát návštěvníků se připojilo k předchozí stovce při přepisování bible. Po celou dobu festivalu se také provázelo kostelem a věží a děti měly připraveny dílničky a zábavný program. Festival byl prostě opět prorodinný, jak tomu bylo zatím pokaždé.  

Poděkovat se na tomto místě sluší všem, kteří se postarali o to, aby hosté i účinkující odjížděli spokojeni, a aby se jméno křesťanského festivalu Náměšťfest, přinášejícího radostnou zvěst i kvalitní umění, šířily dále. V neposlední řadě také duchovnímu správci farnosti Janu Nekudovi a našemu Pánu za počasí a za dar umění.  

Sponzory letošního ročníku byli:

Skupina ČEZ, firmy Ferrum, Envinet, INTERM, OZM Research, město Náměšť a MO KDU-ČSL. Mediálními partnery bylo rádio Proglas, televize NOE, Třebíčský Deník, Horácké noviny a časopisy Naše Rodina, IN a server Signály cz.

Za pořadatele ještě jednou děkuje Jaroslav Hrubý